Ave Satanas

Příčinami rozdílných stanovisek a silných rozporů stále zůstává otázka posedlosti a tím i vymítání zlých duchů z posedlého člověka. V zásadě se rozlišují dva stupně posedlosti:

- oprese (napadení)
- obrese (obléhání, obklíčení, blokáda).
U prvně jmenovaného stupně jde o působení časově omezené, ve druhém případě o delší nebo i trvalý stav. Jednotlivé případy se vzájemně liší co do intenzity projevů a důsledků.
Některé příklady oprese:
- pocity stísněnosti
- jasnozření
- věštectví
- časově omezená znalost cizích jazyků, kterým se dotyčná osoba nikdy neučila
- náhlé záchvaty extáze a šílené, zpravidla něčím vyvolané
- náhlá změna myšlení jako když přes člověka jedná někdo druhý
- mediální projevy.
Některé příklady obrese:
- trvalý stav sebeobviňování z těžkého provinění
- některé choroby duševní i tělesné
- těžká závislost na klasických drogách a jiných toxických látkách včetně alkoholismu, tabakismu, kofeinismu atd.
- duchovní vlivy přijaté z okultismu, teosofie a některých orientálních nauk.

Otázka určování posedlosti osob je vždy velmi citlivá. V minulosti byla tato oblast značně zneužívána, např. v masových čarodějnických procesech. Bylo prokázáno, že drtivá většina osob popravených za čarodějnictví neměla s těmito záležitostmi nic společného. K určitému zneužití může docházet i v dnešní době, zejména v sektách při řešení názorových rozporů.
Podle mínění psychiatrů a spisovatelů, kteří se vážně zabývali fenomény posedlosti, nedochází už k výskytům tzv. klasických příkladů, neboť úměrnost počtu těchto jevů je závislá na nevzdělanosti, absenci intelektu a odpovídajícího společenského vědomí obyvatelstva. Praxe a svědectví současných exorcistů, tj. osob zabývajících se praktickým vymítáním zlých duchovních sil z lidí, však předkládají důkazy, že boj s čistými projevy démonismu je sváděn i dnes v nijak neztenčené míře a nikoliv jen u výše zníněných skupin obyvatelstva. H. A. Maxwell Whyte ("Vláda nad démony") uvádí některé potíže, se kterými postižení lidé vyhledávají pomoc v exorcismu: revmatismus, srdeční těžkosti, plicní nemoci, bolesti krku, žárlivost, zlostnost, nenávist, sebesoucit, vražda, sebevražda, kouření, opilost, nezákonný sex, drogy. Jako příklad citlivého postupu při exorcismu popisuje Ernst Benz ("Parapsychologie und Religien") příklad faráře Gassnera z 18. stol. Když tomuto faráři přivedli člověka, u kterého se domnívali, že je posedlý, tázal se ho napřed na obtíže a pak opatrně vyzkoušel formu malého exorcismu. Pokud se u dotyčného neprojevily charakteristické znaky (zloba, odpor, křeče, pád na zem atd.), předal nemocného lékařům, neboť se prokazatelně nejednalo o posedlost.