beze strachu a bolesti
Beze strachu z bolesti
To,
že si někdo ubližuje, přitom vypadá nepochopitelně, možná až děsivě.
Strach z bolesti přece patří do základní lidské výbavy, která nám
pomáhá přežít. Z poznatků, které shromáždila Karen Conterio, ředitelka
amerického programu SAFE Alternatives, vyplývá, že typickou obětí
sebepoškozování je inteligentní, citlivá žena ze střední nebo vyšší
střední vrstvy, ale s nízkým sebevědomím. "Sebepoškozování většinou
začíná v dospívání, v chaotické a zmatené době, kdy emoce běží naplno,
a naopak sebevědomí se snižuje," řekla na poradenském serveru www.drdrew.com.
I v České republice je dospívání dobou, kdy mnohé sebepoškozovatelky
začínají. "Může nastat i situace, že se ho žena poprvé dopustí třeba v
pětadvaceti, kdy se dá mluvit o určité doznívající adolescenci.
Sebepoškozování se může objevit v celé šíři mladého věku, je ale málo
pravděpodobné, že by se projevilo až ve zralé dospělosti," podotýká
psycholožka Jana Kocourková z Dětské psychiatrické kliniky pražské
Fakultní nemocnice Motol.
"Začala jsem o prázdninách v sedmnácti. Byla jsem zoufalstvím mimo a
chtěla jsem, aby ta bolest, že jsem úplně sama, už skončila, aby to
bylo pryč. Vzala jsem si nůž a řezala se na ruce. Nebyly to hluboké
rány, ale i tak, uvolnilo mě to," potvrzuje Monika. "Bylo léto, nosila
jsem krátké rukávy, tak jsem tvrdila, že jsem se poškrábala o nějaké
křoví. Pak jsem to začala skrývat."