Ave Satanas

Satan (z hebrejského sátán = protivník, odpůrce či žalobce) nemusí být vždy chápán osobně, ale pouze jako symbol či reprezentant sil zla. Jiným označením pro tutéž osobní či neosobní sílu je ďábel (z řeckého diabolos = pomlouvač). Jako bytost nabývá satan i dalších jmen, která v Bibli nebo v jiné náboženské literatuře nesli nepřátelé Boha. Tak byl jménem Lucifer původně označen babylonský král, který vedl boj proti starověkému Izraeli. Podobně Belzebub (správně Baal-zebub) bylo jméno božstva Pelištejců, odvěkých nepřátel ctitelů jednoho Boha. Výjimečně se můžeme setkat i se slovem antikrist, původně novozákonním označením člověka nebo duchovní bytosti, která popírá Ježíše Nazaretského jako Krista, tj. Mesiáše.

Zhruba dvě stě let po francouzském vrcholu náboženského satanismu dostává tento protestní postoj zcela jinou podobu. Na konci 19. století není náboženský protest zdaleka tak účinný jako protest proti mravnímu dědictví ustupujícího křesťanství. Satanisté té doby často deklarují svou nevíru v satana jako duchovní bytost, ale obracejí se jeho jménem proti křesťanské morálce, kterou považují za pokryteckou, slabošskou a škodlivou. Tento mravní satanismus hlásá víru v člověka, který není spoután žádnými omezeními, žije volně a pokud vysloveně a bezdůvodně neškodí, je mu vše dovoleno. Proti solidaritě staví egoismus, proti odpuštění spravedlivou odplatu, proti společenským normám přírodu a její boj o přežití. Satan je pro něj symbolem volnosti a přirozenosti. V době technické revoluce byl místy považován i za původce společenského pokroku, rozbíjejícího starý řád světa.